Jak pomoci dětem

Tento projekt vznikl díky mému jedinečnému synovi Davidovi, který se neskutečně trápil s učením.  Praxe ukázala, že tento cyklus pomoci přináší skutečné výsledky  na všech stupních vzdělávání. Dětem i dospělým, kteří se potřebují vzdělávat ve svém zaměstnání nebo studují na vysokých školá či školách třetího věku.

Cyklus volně navazujících přednášek a workshopů pro výrazné zlepšení výsledků učení s mnohem menší námahou najdete v záložce Poruchy učení a chování.

Jak to všechno začalo?

Až do nástupu do 1. třídy se zdálo, že je to bystrý a chytrý chlapec, který samostatně uvažuji, mnohé si bez potíží pamatuje a jistě se vyvíjel přinejmenším průměrně v obecných dovednostech. Ale najednou, jako by se v něm něco „zlomilo“, nezvládal učivo první třídy, tedy nejméně tempem, které po něm bylo vyžadováno. Přidaly se první traumata, kdy například v první třídě dostal 4 dny po sobě 5 za měsíce v roce, kdy pro něj prostě duben neexistoval. Ať jsme trénovali, kolik chtěli a učili se to stále dokola. Čtvrtý den v pořadí se při odchodu do školy křečovitě držel zábradlí a srdceryvně plakal, že nepůjde do školy, protože dostane další 5, protože ty měsíce stále neumí. Jeho paní učitelka ho tím stresem naučila duben, ale jakýmsi záhadným hnutím mysli už pro něj místo 11 měsíců existovaly jen 4, protože dubnem to skončilo. Zkrátka se ho naučil, ale zbytek se ztratil někde v jeho traumatizované mysli.

Zažili jsme společně mnoho trápení, kdy jsme se ho marně snažila naučit zdánlivě jednoduché věci, které se přeci „dají naučit, když se bude učit“. Slyšela jsem mnoho vyčítavých slov od jeho učitelek a učitelů, kteří si mysleli, že se zkrátka málo učíme. Mnoho výčitek svědomí, že mému synovi zkazím život, když mu nepomůžu k lepším známkám. Ať jsme se učili, jak chtěli, stále procházel jen tak tak s mnoha vydřenými čtyřkami na vysvědčení. A to například včetně doučování za AJ, které jsem mu platila 7x v týdnu. Papíry z pedagogickopsychologciké poradny s nápadnostmi na dis…všeho množného a později s vyšetřením v jiné poradně najednou tytéž dis poruchy –bylo jich více a mnohem těžší stádium. Ale co naplat, učitelé mají takových dětí dnes mnoho a většinou (dle mé vlastní zkušenosti) nemají čas brát tyto ohledy –jako například ústní zkoušení. Protože to prostě nestíhají.

Vyzkoušela jsem snad vše, co existuje. Mnoho metod a her, které již existovaly nebo jsem je sama vymýšlela. Výsledek byl stále stejný. Denně mnoho hodin nad úkoly a učením, jen aby nepropadl. Neměl prostor na hraní, neměl prostor na radost. Jen se snažil přežít další školní den alespoň se čtyřkami a prolézt do dalšího ročníku.

Abyste mi správně rozuměli, nechtěla jsem po něm lepší známky. Netoužila jsem se předvádět před rodinou a přáteli, že mám dítě s výbornými výsledky. Ale věřila jsem, že jako samoživitelka nás dokážu uživit díky mému vzdělání dobře placené účetní. A tak jsem chtěla, aby můj syn měl lepší šance v životě a tudíž, aby zvládl základní vzdělání a pak mohl jít dál.

Jednoho dne, asi ve druhé třetině 5. třídy jsem přemýšlela, jestli mé úžasné dítě, tak krásná a hodná bytost, díky tomu úpornému a mučivému učení, neztrácí „dětství“, kdy si má hrát a růst z něj zdravá osobnost. Uvědomila jsem si, že ve snaze pomoci mu, jsem stále soustředila všechnu svoji pozornost na to „že mu to nejde“! A uvědomila jsem si, že k němu potřebuji posílat jinou energii. Rozhodla jsem se, že to „musí jít snáz“. A že už ničemu jinému pozornost věnovat nebudu. Možná se vám to zdá samozřejmé a snadné, ale pokud prožíváte podobná trápení se svými dětmi, ať s poruchami učení nebo chování, pak mi velmi dobře rozumíte. A tento malý rozdíl, je velmi významný.

A tak jsem začala prosit Boha, Vesmír, Přírodu nebo jakkoli té univerzální síle tvoření říkáte vy. Začala jsem vysílat myšlenky na snadné učení a přišel nápad! A pak ještě mnoho dalších. Vytvořila jsem několik metod, které ke mně přišly na pomoc dětem s poruchami učení.  Jiné jsem již znala, ale najednou v určitém sledu a vzájemné synergii pomáhají nejen mému synovi, ale dnes i mnoha dalším dětem s mnohem menší námahou výrazně zlepšit výsledky ve škole. Dnes ke mně chodí i studenti třetího věku nebo dospělí, kteří potřebují vyšší vzdělání pro své zaměstnání nebo jen pro dobrý pocit ze sebe samých. 

Na této dlouhé cestě jsem zjistila, že velký díl na špatných výsledcích dětí i dospělých má psychika. Bloky, které se nám vytvářejí našimi neúspěchy, špatným hodnocením ostatních, pocity viny, špatné sebehodnocení apod. Ale také bloky, které můžeme mít vůči vyučujícímu nebo konkrétnímu předmětu. A na tom je také třeba pracovat, pokud chceme lepší výsledky bez trápení.